Každý z nás je pánem obrovského vesmíru, vesmíru svého těla. Každé tělo má přibližně sto bilionů buněk, každá buňka je galaxie sama pro sebe, skládající se z nesčetných atomů, každý atom s epodobá sluneční soustavě se Sluncem uprostřed (atomovým jádrem) a planetami z protonů, elektronů a neutronů. a my jsme jediní myslitelé v této obrovské říši. Jakoukoli myšlenku předává vědomí okamžitě každé jednotlivé buňce a rozhoduje tak o zdraví a nemoci těla. Snažme se, abychom v obrovské říši našeho těla vládli jako moudrý panovník.
Protože vy svůj osud zvládnec, vy ho musíte snášet a jen vy ho můžete změnit.
Tělo nemůže onemocnět bez příčiny, je jen projekční plochou vědomí. Je jako promítací plátno, které samo nemůže vytvářet žádné obrazy. Pokud člověk žije ve skutečném sebevědomí, nemůže tělo onemocnět, protože vznikají jen zdravé, dokonalé obrazy.
Tělo svou nemocí signalizuje: Nejsi tím, kým skutečně jsi. Chybí ti především láska k sobě samému, k tvému pravému Já.
Choroby se mohou stát naším přítelem a pomocníkem abychom znovu našli sami sebe a žili ve vědomí našeho pravého Já.
Proto by také nejhorší nemocí bylo, kdybychom už nemohli onemocnět, protože choroby nám poskytují informace, že jsme sešli z cesty a jak dalece jsme se z ní vzdálili. Nápravy by pak už nebyly možné.
Měli bychom být tedy vděčni za poselství našeho těla, využít šance a vrátit se okamžitě na správnou cestu a být stále více tím, kým skutečně jsme – komplexním vědomím.
- Podvědomé vypořádání
V této fázi cítíme zesilující nepříjemný pocit. Máme problémy sami se sebou. Pocity hledají výraz, a když ho nenajdou, zůstane pocit bezvýchodnosti. Pokud tento podvědomý proces nezvládneme, dojde k onemocnění.
- Uvědomělé vypořádání
Symptomy nás nutí k uvědomělému vypořádání. Připadáme si nejprve jako oběti, jsme přesvědčení o tom, že jsme měli smůlu, až nakonec poznáme, že porucha není vnějším nepřítelem, nýbrž naším osobním přítelem a partnerem, který nám přichystal nějakou důležitou informaci. Jak to slovo samo napovídá, duchovní obsah nabyl formy. Uvědomíme si, že je nesmyslné symptom pozlačovat. Musíme ho pochopit a řídit se jím. K tomu patří objevit sám ssebe, odhalit to, co bylo dosud skryto, vypořádat se sami se sebou.
- Názor
Toto vypořádání vede vždy k většímu poznání sebe sama a ke vzniku nových názorů. Poznáváme, co je třeba dělat, a v souladu s tím změníme náš postoj a životní zvyklosti. Choroba vedla k tomu, že teď trochu lépe rozumíme životu, sympton je už tedy zbytečný. Nemocí jsme totiž uzráli.
Uzdravíme se teprve tehdy, když spojíme čtyři přirozenosti člověka, které v sobě všichni nosíme, stránku spirituální, mentální, emocionální a fyzickou v harmonickou jednotu a z této jednoty jednáme v souladu se vším stvořeným.
Klíč k radosti ze života není mládí, protože mládí je zároveň nedostatkem zkušeností, kterých by se asi nikdo nechtěl opravdu vzdát. Skutečný klíčem k radosti ze života je vitalita, a ta není vázaná na určité stáří, dá se vybudovat, udržovat a zvyšovat.
Zdroj: K.Tepperwein Řeč těla
