Protože ve spánku vyplouvají znovu na povrch vědomí oblasti, které byly ve dne potlačeny do podvědomí, žádá si spánek prvotní důvěru a schopnost omezit aktivity a vzdát se kontroly. Ten, kdo má problémy se spánkem, by měl den vědomě zakončit, s důvěrou se oddat noci a nemyslet hned zase na zítřek.
Starší lidé potřebují výrazně méňě spánku než lidé mladší. Do věku sedmdesáti let klesne průměrná potřeba spánku na pět až šest hodin, přičemž na malé zdřímnutí, které si mnoho starších lidí přes den doprává, se většinou zapomíná. To vede k tomu, že starší člověk je v noci občas nebo pravidelně vzhůru, přičemž se délka bdění zpravidla daleko přeceňuje.
Mnoha lidem vadí, že se vlivem snížené potřeby spánku ráno velmi brzy budí, když den ještě nezačal. Tady pomůže navodit noční klid delší večerní procházka (třeba se psem) nebo poslech dobré hudby spojený případně s meditací. Také ráno může procházka, dobrá kniha nebo hudba napomoci k dobrému začátku dne.
Skutečné poruchy spánku mají několik příčin, které se však dají většinou jednoznačně rozeznat:
– ten, kdo se nemůže odpoutat od událostí dne, nese velkou zodpovědnost a je i během spánku připravený přijímat rozhodnutí, kdo neumí vypnout svou rozumovou činnost, bude pravděpodobně trpět poruchami spánku.
– člověk, který si vytváří pro své okolí umělý obraz sebe sama a nechce se ukázat takový, jaký skutečně je, bojí se svých vlastních stinných stránek (v noci), potlačuje nějaké části své osobnosti, nechce si je připustit nebo se na ně dívat, má obavy, které by si nejraději nepřiznal, bude se také bát noci, v níž se musí se všemi těmito věcmi vypořádat.
– kdo má strach ze smrti, bude pohlížet na noc, v níž si je vědom změny, jako na ohrožení.
– člověk, který by chtěl mít nepřetržitou kontrolu, kdo se neuvolní, nemůže něco připustit, kdo se nechce podřídit nebo kdo vnímá spánek jeko bezmocnost, se mu nemůže oddat.
Ale i vnější příčiny mohou nést vinu na tom, že se spánek nechce dostavit. Nevhodná postel, nesprávně vytopená místnost, těžko stravitelné jídlo, povzbuzující nápoje (káva, kokakola, čaj, alkohol), léky obsahující kofein, rušivé zvuky a v neposlední řadě i různé bolesti (bolesti hlavy, zubů, žaludku a revmatické bolesti), to vše může zahnat nebo narušit spánek.
Prostředky na spaní nejsou vhodnou cestou k osvěžujícímu spánku a měly by se užívat – pokud vůbec – jen při posunu denního a nočního rytmu, jako třeba při dlouhých letech letadlem nebo při nějaké akutní zátěži jako například po operaci, a to i tehdy jen co nejkratší možnou dobu.
Těžko může někdo skutečně trpět nedostatkem spánku, protože tělo si spánek vybere, kdy potřebuje, v případě nouze i ve dne. Spánek by se tedy neměl stát nějakým trénováním povinnosti. Touha po spánku je často vlastně útěkem od prázdného života. Předpokladem klidnéh osvěžujícího spánku je nejen vyrovnaná duše, ale i unavené tělo. Naše tělo je pohybový aparát, měli bychom s ním tedy dostatečně hýbat, abychom byli, když si jdeme lehnout, skutečně unavení.
Co je třeba dělat:
Člověk trpící nespavostí se musí naučit:
– uvolnit se
– odevzdat se
– akceptovat se jako dokonalou a „temnotou obestřenou“ bytost
– odložit svou moc, podřídit se
– ztratit strach ze smrti
Zdroj: K.Tepperwein Reč těla
