Zveřejněno se souhlasem zúčastněné, jména jsou pozměněna.
Paní Iveta přišla na konstelace se záměrem podívat se na příčinu své váhy. Krátce nastínila aspekty,
které jí ovlivňovaly v minulosti nebo současnosti. Nyní je v manželství, zatím bez dětí, žije s mužem ve
svém vlastním bydlení. Je učitelkou.
Narodila se rodičům jako první ze dvou sester. Její matka začala studovat, když byly se sestrou
v mladším školním věku. Neměla na ně čas. Dětem chyběla láska a pozornost matky. Otec se o děti
staral v nepřítomnosti matky, ale tato role se mu nelíbila a své manželce to vyčítal. Když děti dospěly,
našel si jinou ženu. Nevěra muže ukončila vztah jejich rodičů.
Iveta v sobě měla skrytou křivdu, nepochopení dítěte, proč se tak matka chovala, co udělala? V sobě
cítila potřebu rodiny jako celku, sounáležitost. Posléze v ní nevěra otce způsobila nedůvěru k mužům.
Její váha souvisela s potřebou chránit se, poradit si sama, nenaplněním jejích dětských základních
potřeb – otec představuje jistotu a bezpečí, matka je citovým bohatstvím. Tím, že se jí tohoto
nedostávalo, její tělo reagovalo na tuto situaci vnitřní nespokojeností, nepřijetím sama sebe.
Pro zjištění příčiny výše zmíněného a vyřešení její váhy, respektive toho, co je za tím, jsem postavila
do rolí Ivetu a její matku, náhodným výběrem se zavřenýma očima paní Ivety.
Prostor byl již předem připravený a vyčištěný, zapečetěný bílým světlem lásky. Zúčastnění byli
očištěni fialovým plamenem a předem upozorněni, že nesmí vynášet žádné podrobnosti ze všech
konstelací. Díky afirmacím se přepisují morfická pole v auře a jejich sdílení o tom, co na konstelacích
zažili, by vedlo k opětovnému postavení a řešení.
Z konstelací je dobré si pamatovat pouze konec, to jak se cítíte úžasně, lehce, volně a svobodně.
Končí to skoro pokaždé jako pohádka – vždy s dobrým koncem.
Paní Iveta seděla a dívala se na tuto konstelaci, zvědavá, co z toho vyplyne ��.
Cizí lidé, neznalí podrobností z jejího života, se podle jména a příjmení, data narození, nacítili na
určené role – matka a dcera.
Po nacítění matka Ivety vnímala kolem sebe zimu, chlad. Byla v temnotě, spoutaná, nebyla sama
sebou, dceru neviděla. Dcera Iveta se obrátila k matce zády, měla tam výčitku, křivdu, nepochopení.
Na základě mého vedení jsme začali afirmovat. Požádali jsme o pomoc a vedení čtyři archanděly a
vesmírné rodiče zúčastněných.
Pocity se trochu zlepšily, Iveta se obrátila a matka si uvědomila, že je úplně mimo. Něco málo jsme
odafirmovaly a zjistily, že je potřeba imaginárně postavit do prostoru otce Ivety. Po jeho „příchodu –
postavení“ jim bylo špatně, vše se zhoršilo, ovlivňoval je i přesto, že s ním již nebyly v kontaktu.
Pro otce jsme také přivolaly čtyři archanděly a jeho vesmírné rodiče, předali ho do vesmírné
karantény, aby se nám dále pracovalo lehčeji. Žádaly jsme pro něj o vyslečení ze všech vrstev,
odpojení od temných zdrojů a oblečení do něčeho světlejšího. Situace se u matky a dcery mírně
zlepšila.
Přišlo uvědomění, že za tím, jak se matka chovala, je příčina. Byl ukázán minulý život matky, ve
kterém získala přesvědčení, že aby ochránila své děti, stala se návnadou a proto musela odvést
pozornost od dětí a utíkat pryč od nich. Matka si připadala jako štvanec, dělala to pro své děti, ze
strachu o ně.
Byla poznamenána výchovou v tomto minulém životě. Zřekla se této výchovy i všech negativních
přesvědčení, které jí byly vsugerovány, co převzala. Jednak výše zmíněným a také strachem o děti, si
vytvořila nedůvěru ve Vesmír. Také v sebe sama , že se o ně nedokáže postarat a ochránit je. To vše
jsme rušily, žádaly za přetransformování aj.
Ukázalo se, že mužové otcova rodu byli hodně pod temnotou. Ovládali a manipulovali se ženami,
dokonce je očipovali. Za rod jsme žádali o vysvobození z otroctví tmy, za prohlédnutí, navrácení mužů
do božího nastavení a na cestu světla a lásky.
Ženy odpustily jim i sami sobě, byly jimi zotročené ve více životech. Cítily to jako křivdu a
nespravedlnost, nepochopily to tehdy. Obrátily se proti Vesmírnému Otci a sklouzli tak k temnotě.
Následně ony zotročovaly muže v dalších životech. Střídalo se to, řetězilo.
Pro vyřešení toho, co je ukázáno, musí dojít k přejetí, pochopení a odpuštění mezi všemi. Je to proto,
aby bylo možné uzavřít, vyčistit vše.
Ženy pochopily, že byly slepé ovce (zřekly se, vysvlékly se z těch rolí), že muže adorovaly (uctívaly),
sloužily jim, vzhlížely k nim a zapomněly na sebe, svůj plán duše. Žily tedy pod nimi a pro ně. Ztratily
boží vedení a naslouchaly slepě mužům.
Zjistili jsme, že toto mělo kořeny v jiném minulém životě.
Tehdy byly součástí kmene, kterému „vládl“ šaman pod temnotou. Ten se postavil namísto „otce
kmene“. Vždy když měl někdo problém, šel za ním. Jenomže šaman radil ve svůj prospěch, ne pro
nejvyšší dobro všech.
Lidé toho kmene mu slepě naslouchali a následovali ho, řídili se jeho pravidly a diktátem, přijali jeho
názory a přesvědčení za své a žili podle toho. Zcela je tím odpojil od jejich intuice, vedení shůry a oni
sešli z cesty, aniž by si to uvědomovali. Následně vychovávali v tom modelu své potomstvo. Šaman se
postavil do role Boha, který rozhodoval, co je správné a co ne.
V současném materiálním světě se to může projevovat jako závislosti na lidech, na názorech druhých
– co si o tom druzí pomyslí. Je to přílišné zjišťování informací mimo sebe, zvenku – z internetu, knih,
lidí apod.
Neumějí naslouchat sami sobě, ztratili boží vedení, svou intuici, odpojili se od Boha, ztratili víru v Něj.
Myslí si, že jsou na své problémy sami, možná neumějí přijímat pomoc, mohou mít klapky na očích i
uších.
Ztratili svéprávnost, schopnost rozhodovat se, rozum, úsudek – soudnost a v neposlední řadě i srdce
– city, spojení s Vesmírným Otcem, s duší, se Zemí.
Následky jsou strašné, ale se vším se dá něco dělat, když odpustíme těm, kteří nás do tohoto stavu
dostali. Odpustíme sami sobě, že jsme naletěli. Pochopili jsme to, přijali, odpustili, přijmuli
zodpovědnost za své činy, které jsme pak pod temnotou dělali. Omluvili se nahoru Otci a přislíbili, že
vše napravíme ve světle a lásce.
Šaman pokřivil realitu, pohled na Otce. Lidé si pak mysleli, že trestá, dělá živelné pohromy, války,
konflikty. Tohle je ale všechno činnosti lidí a šaman to sváděl na Otce. Přestali proto Otci důvěřovat a
odvrátili se od Něj. Zapomněli na svůj božský původ a na to, že jsou božími dětmi, že jsou světlo a
láska.
Zrušili jsme pokřivenou realitu ze zmíněného minulého života. Požádali jsme Otce za odpuštění, přijali
jsme boží milost a předali se boží moudrosti k přeprogramování do božího nastavení. Lze to jen
tehdy, když je vše řádně prohlédlé, přijaté, pochopené a odpuštěné. Poté jsme zavolali svatou
Dymfnu a božstvo Ganéšu, aby zúčastněným ukázali cestu a směr.
Vrátily jsme se v konstelaci do současného života. Mezi matkou a dcerou došlo k usmíření, objetí,
dojetí k slzám.
Muži a ženy toho rodu pochopili, že v božím nastavení by si měli být všichni rovni. Nikdo výš nikdo
níž. Na úrovni duší jsou si všichni rovni. Odpustili si vzájemně a dali si žádost nahoru. Přijali boží
pomocnou ruku, nový žebříček hodnot a požádali o vysvobození z otroctví tmy.
Matka i dcera se cítily volně, svobodně, získaly nadhled. Přihlížející Iveta viděla v různých situacích při
konstelaci obraz současného stavu, určitou paralelu, poznávala se v tom. V průběhu konstelace se
občas vyjadřovala k tomu, co se tam právě odehrávalo.
Po skončení a předání role Ivetě nazpátek, se zúčastnění vrátili k sobě, tady a teď do roku 2019.
Očistili se fialovým plamenem od všeho z té konstelace. Byly mírně unavené, ale spokojené.
V každé roli, ve které člověk stojí, si řeší své záležitosti. Není náhoda, v čem stojí. Vždy je to pro něj velkým přínosem, spoustu věcí v tom pochopí.
Těším se na zpětnou vazbu paní Ivety.
U jiné ženy s podobným záměrem jsem dostala zpětnou vazbu – po necelém měsíci od konstelace je úbytek 6 kg. Samozřejmě na sobě doma také pracuje. Pomáhá jí v tom i má kniha „Vesmírná nápověda v praxi“.
