Božský pár

Božský pár – praxe božského páru je možností jak se navzájem omladit.

U lidí obvykle fyzické tělo poutá většinu pozornosti. Každý člověk však má víc jemnohmotných těl, která jsou nezbytná pro různé úkoly na různých stupních hustoty nebo úrovních.

Ideální postup v praxi lásky.
Představme si, že se setkáme s partnerem našich snů. Neznáme se a až dosud o sobě nic nevíme. Pohled do očí tohoto partnera – a udeří blesk. Kolena nám změknou, střídavě nás polévá horko a zima. Pokud by člověk měl takový okamžik někomu vylíčit, prostě by mu chyběla slova. Je jedno, co o tom člověk řekne, každé slovo je příliš banální k popsání toho skvělého pocitu. Totéž se děje samozřejmě i s naším partnerem. Tento zážitek na nás tak působí jen proto, že spolu navázaly kontakt dvě duše – a k navázání kontaktu duší často dojde jen tím, že se setkají dva pohledy.

Všechno, co od této chvíle podnikneme, může být hodnoceno jako klesání do duality.V ideálním případě by se pak oba partneři chovali tak, jak vám nyní popíšeme.

Přistoupíme tedy k sobě, pohlédneme na sebe a jdeme společně dál. Člověk se pohybuje jako ve snu na jakémsi růžovém obláčku. Občas na sebe pohlédneme a při tom nás pokaždé zaplaví ohňostroj citů.

 

Pokud je teď člověk dost moudrý, velmi rychle se rozloučí. Při tom si vymění pokud možno jen to nejnutnější. Nejlepší by při tom byla jen fotografie a telefonní číslo, nic víc. Pak bychom si měli s tímto partnerem domluvit schůzku na příští týden. Vhodné by pak bylo setkání o samotě, u jednoho z nás.

Nikdo si neumí představit, co všechno v tomto týdnu prožijeme. Zřejmě v této době neexistuje nic, co by nás mohlo vrátit do normálního života. Čím méně slov jsme si doposud vyměnili, tím lépe. Slova jsou tvořena rozumem. Ten však v této chvíli máme jen proto, abychom se vypořádali s všedním životem. V tomto týdnu zřejmě fotku našeho partnera snů nedáme z ruky. Rozum metá kotrrmelce a strhává nás z jedné nálady do druhé.Je dokonce možné, že dostaneme i horečku.

Kdyby nyní byli oba partneři zasvěceni do vědění mistrů run a moudrých žen, věděli by, jak se mají dál chovat. Vyjděme tedy z tohoto předpokladu.

Mužský, archetyp pramuže nyní bude po celý týden, se s momkem jako s pomocníkem, ve skutečném slova smyslu svou partnerku snů uctívat jako bohyni. Představuje pro něj nejvyšší formu ženy. Je božská, krásná a dokonalá. Modlí se k ní a do této své představy promítá všechna svá přání týkající se žen. Koncentruje se tak hluboko, jak jen je schopen. Možná si vezme dokonce týden dovolené, protože tento první týden je tím nejtěžším, nekrásnějším a také nejhorším. Prochází se v přírodě. Při tom si představuje, že je to všechno dílo jeho bohyně. Stvořila všechnu tu krásu pro něj. Ten týden pro něj bude příliš dlouhý, ale i přiliš krátký. Normální pojem času pro něj znamená jen zmatek. Při tom se stává skutkem to, co máme na mysli pod pojmem „nemocný láskou“. Bude toužit ji spatřit, zároveň však z toho má strach. Celý čas je jako „pod proudem“. Všechny vlastnosti, které jsou připisovány prvotní ženě, bohyni, bude vyznávat ve své partnerce snů. Při tom však také nesmíme zapomínat na to, že tato žena v téže chvíli a celý týden stejně myslí na svého může snů.

 

Den D a chvíle setkání je konečně tady. Vycházíme z toho, že se setkají v mužově bytě. K tomu jsou nezbytné jisté přípravy. Nesmíme zapomenout,že očekává bohyni. Přinese květiny, zapálí santálové dřevo, do svícnu umístí svíce, a připraví jednu místnost jen pro toto setkání. Telefon uklidí do skříně, zvonek vypne, jakmile se dáma dostaví. Muž by měl z jedné místnosti odnést všechno, co tam nepatří. Kromě koberce uprostřed, květin, pokojových palem nebo jiných rostlin, vykuřovacích potřeb a všech věcí, které považuje za důležité, by měla být místnost prázdná. Samozřejmě je třeba zajistit příjemnou teplotu.

 

Uvažme, že zde očekává bůh svou bohyni. Bůh by se měl nejdříve vykoupat. Měl by si napustit čistou vodu, tedy bez přísad. Také by se měl zříci parfému a vody po holení. Pak by se měl zahalit do svého obřadního roucha, pokud ho vlastní, nebo si uvázat z nějaké drahocenné látky sarong nebo něco podobného. Důležité je však především prožívání následující situace co nejvzdáleněji od všedního života. Když bohyně přijde, měla by mít možnost mimo tuto místnost odložit svůj všední oděv a náležitě se upravit. Moudré ženy mají pro tato situaci všechno nezbytné u sebe. Samozřejmě není ani ona navoněná. Podle svého přání by rovněž měla mít možnost se vykoupat v čisté vodě.

 

On mezitím usedne v posvátné místnosti a čeká na ni. Možná uvařil čaj, nebo připravil trochu šampaňského. Možná má také přichystanou nějakou maličkost k jídlu, pralinky nebo to nejjemnější pečivo, které sehnal.

Konečně bohyně přichází do místnosti, oděná v lehoučkém oděvu. Její postava v záři svíček probleskuje oděvem. On ji uvítá a přivede k jejímu polštáři na koberci. Nikdo z nich nepromluví ani slovíčko. Mohou jen společně pít čaj nebo něco lehkého pojíst. Při tom se pozorují se všemi city a největší něhou, jaké jsou schopni. Oba by si měli představovat, že jsou ztělesněním nebeského, božského páru milenců.

 

Měli by si dát hodně na čas a odhodit všechen stud, předsudky, plány a jiné „kdyby“a „ale“, která s sebou nosí. Hovoří především očima, tedy duší. Po jisté době mohou odložit oděv a sledovat božskou krásu partnera, než se k sobě navzájem přiblíží.

Člověk by z toho všeho neměl dělat žádný uvážený rituál, nýbrž jednat spíše zcela spontánně. Všech úvah stylu „co bych měl udělat teď“? by se měl člověk vzdát.

 

Po přechodu k něžným dotekům si bohyně zřejmě lehne a nechá se jemně hladit. On by měl při tom myslet na to, že má před sebou to nejdražší, co pro něj v celém Stvoření existuje.

Je plachou srnkou, kterou on nesmí vyděsit. Něžností se vytváří důvěra. Člověk by se při tom neměl dotýkat hned genitálií. Měl by hladit její ňadra a všechny části těla, u nichž může předpokládat, že něžnosti neporuší příjemnou atmosféru. Člověk vyjadřuje rukama vzájemnou úctu vůči božskému partnerovi. Při tom by měl myslet na to, že má skutečně velmi mnoho času. Podle přání pak střídají oba pasivitu a aktivitu, přesně tak, jak je právě napadá. Vcítěním se do partnera člověk prozrazuje svá přání. Je jedno, jak vysoké je sexuální napětí, nejdůležitější v této situaci jsou klid, něha láska, cit a opatrnost. Pokud se člověk v této chvíli neovládne, mohlo by být všechno marné. Dvojice se s láskou a něžností drží v náručí. Láskyplně spolu hovoří, vyjadřují svůj obdiv pro druhého, vnímají navzájem přirozenou vůni. Pořádají nebeskou slavnost.

 

Kdyby teď oba došli k názoru, že nastala doba vhodná pro spojení, byla by to velká škoda. Je třeba nechat souznění harmonicky doznít a rozplynout. Ideální je, pokud si partneři mezi setkáními ponechají dostatek času a pokaždé pokročí o malý krůček dopředu. Člověk by se měl pokoušet o stupňování napětí.

 

Pokud dojde k aktu lásky, pak musí být co nejněžnější. Můžeme vám doporučit, abyste poněkud zadrželi svou prudkost a chovali se tak, jak se patří na bohy. Neznamená to vzdát se toho, protože všechno je v průběhu času samo sebou vášnivější. Člověk by se však měl dávat tak, aby neztratil vzájemnou úctu, a udržet vzájemnou výměnu na co nejvyšší úrovni. Nechat všednost venku. Jaký máme zájem vědět, kým nebo čím je partner ve všedním životě. Spolu jsou božským párem, tím jediným v celém Stvoření, co potřebují víc? O takových věcech by měl člověk s ostatními lidmi mluvit co možná nejméně. Tyto praktiky jsou posvátné a měly by takovými i zůstat. Nejsou učeny pro ignoranty nebo lidi, kteří všechno zpochybňují nebo stahují do hlubin.

 

Pokud je člověk jednou přesvědčen o tom, že by si měli poskytnout orgasmus, musí se na tento večer odpovídajícím způsobem připravit. K tomu samozřejmě patří, že si to musí přát oba. Takový večer probíhá jinak.

 

 

Mezitím se oba již dobře znají, že vědí, co je pro partnera nejpříjemnější,jaké má záliby. Vzájemně se hýčkají a je jedno jak. Pokud se během milostného spojení dostaví vrchol, měli by si oba představit, že právě společně, v nejvyšší vášni a extázi, vytvářejí celé Stvoření v jeho největší kráse. V tomto okamžiku si dvě božské bytosti poskytují všechno, co si člověk může představit, množství lásky, citu a síly. Oba se spojují s druhým celou svou bytosti.Oba jsou v tomto okamžiku skutečnou praženou a pramužem, nejvyššímu duálními bohy, oním „božským párem“. Pokud to všechno oba celou dobu, co se znají,společně praktikovali s poctivostí a láskou, těmi nejvyššími záměry, pravděpodobně dojde k tomu, že splynou jejich duše, i když možná jen na okamžik věčnosti. O popsání takového zážitku by se člověk neměl vůbec pokoušet.

 

Pokud sledujete, co se až dosud stalo, je možné říci, že se oba partneři navzájem vědomě dovedli přímo do sedmého nebe. Na všech úrovních, ve všech tělech, je možné sledovat nepopsatelné výsledky. Všechno se seskupuje kolem tohoto páru. Je energetickým centrem pro své okolí, centrem života a klidu. Celé Stvoření se účastní jeho společně strávených chvil. I ve všedním životě jsou tito partneři stále spojeni.Jsou imunní proti negativním prouděním a vyzařují tolik síly, že se ostatní snaží být neustále v jejich blízkosti.

 

Praxe božského páru je např. dobrou možností, jak se navzájem omladit.
Vždy když je člověk s někým, je pro partnera ideálem mládí, krásy, čistoty a naprostého zdraví. Je mladým bohem nebo princem, ona mladou něžnou bohyní, překrásnou princeznou. Nesmí to však být obtížné. Pokud vnější realita zprvu této představě odporuje, měl by člověk vytvořit vnitřní představu se zavřenýma očima. Je třeba se postarat o tlumené světlo a nevšímat si tělesných nedostatků.

 

Vyměňované proudy energie čistí vnitřní těla. Tato těla jsou však základními plány pro fyzické dělení buněk. Pokud se v průběhu života nasbíralo ve vnitřních tělech mnoho negativních a zatěžujících vzorů, stává se základ pro trvalé budování buněk ve fyzickém těle stále nedokonalejším. Pokud je do partnera prostřednictvím energetických proudů, nabitých pozitivními představami a vzory, promítáno např. mládí, zdraví a krása, může dojít k mnohému, co si lidé dnešní doby dokáží jen stěží představit. Je tím nožné pozoruhodně prodloužit život.

Člověk by měl uvážit, že čtyřicetiletá žena je stále ještě schopna přivést na svět houf mladých buněk – dítě. A to jen ze spojení dvou lidí. Něco takového je možné na všech úrovních a je to tajemstvím věčného mládí.

 

Víme, co se stane, když jsou dva lidé čerstvě zamilovaní. Oba partneři rozkvetou, i když většina vnitřních pochodů při tom probíhá nevědomě. Jaké nesmírné možnosti máme v případě, kdy tyto postupy provádíme vědomě a zesilujeme! Co si člověk myslí o svém partnerovi, jakou představu o něm má, tím se tento partner také stává. Rozmanité proudy energie, které si lidé vyměňují při milostném aktu, mají kvalitu, kterou tomuto proudu vtiskujeme prostřednictvím svých myšlenek a představ. Je na každém páru, jestli stvoří život nebo si tuto důležitou šanci neuvědomí. Navíc je tak člověk schopen pozitivně ovlivnit třetího člověka nebo skupinu, a tona všech duálních úrovních. Člověk by neměl přehlédnout, že božský pár může ze své božské moci vytvořit nové, pozitivní stavy ve svém okolí. Tuto praxi původně prováděly stejným způsobem královské páry. V dnešní době nejsou podmínky pro provádění těchto zvláštních praktik již tak ideální,uvažujme o kompromisech.

 

„Čím radostněji a veseleji něco činíme, tím krásnější a intenzivnější to bude!“

 

Použito z knihy Edmunda a Michaela von Hollandera „Vatan – kniha mistrů a zasvěcenců“, nakladatelství Fontána

 

Mou vášní jsou spokojené a šťastné duše. Díky mým jedinečným zážitkům a spojení s nebeskými bytostmi, díky znalostem vesmírných zákonitostí a vesmírné nápovědě, pomáhám lidem najít cestu z jejich problémů, učím je jak si mají sami pomoci s vesmírnou podporou, tak aby se stali vědomými tvůrci a žili svá poslání zde na Zemi. Můj příběh si přečtěte zde >>